Holuby - Rôzne druhy

Vítame Vás na Našej stránke !

Streptokok

Nákaza STREPTOKOKEM - BOVIS.

 

Streptokokové nákazy bývají často považovány za nákazově druhotné původce nemocí. Podle mínění četných autorů patří streptokoky u celé řady ptáků k normální floře střeva a hrdla. Dr. Devrieze z bakteriologického ústavu veterinární fakulty univerzity v Gentu však odhalil v r. 1990 Streptokokkus Bovis jako infekčního původce onemocnění, který může u holubů vyvolávat projevy otravy. Na toto téma byly dokonce napsány dvě doktorské práce (De Herdt a Vanrobeys).

 

Vyskytuje se často bakterie Streptokokkus Bovis?

40% holubů, kteří se jeví klinicky zdravými, nosí v zažívacím systému bakterie Streptokokkus Bovis a u 80% chovatelů lze tohoto streptokoka prokázat v trusu holubů. Při každé desáté pitvě holuba je bakterie nalezena ve vnitřních orgánech. Na základě výzkumů bylo stanoveno, že v současnosti existuje pět serotypů Streptokokkus Bovis (1-5). Mezi různými typy jsou rozdíly se zřetelem ke stupni nakažlivosti. Zvláště typy 1 a 2 jsou velmi nebezpečné pro vyvolání onemocnění. U holubů, kteří jsou nositeli bakterie Streptokokkus Bovis, nepropukne nemoc vždy, ale často panuje vzájemnost mezi Streptokokkus Bovis a jinými choroboplodnými zárodky.

 

Nápadné příznaky onemocnění.

Typickým symptomem je náhlá smrt na hnízdě jak starých, tak i mladých holubů. Často nacházíme v této souvislosti zelený, hlenovitý a napěněný trus. Dalšími příznaky jsou polyurie (nadměrná produkce moči), nechutenství, dýchací potíže a nadmuté břicho. Někteří z nemocných holubů kulhají nebo jen s obtížemi létají. Charakteristickým jevem je neschopnost takového holuba nalétnout do budníku. U chorých zvířat lze často stanovit při ohledání v ruce výrazný úbytek prsního (hrudního) svalu v důsledku odumírání svalové tkáně. Holubi uhynulí na toto onemocnění vykazují často zřetelně viditelné stopy po otravě se stopami na játrech, srdci, ledvinách a slezině. U mnohých holubů možno konstatovat nepatrné až rozsáhlé odumření velkého a hlubokého prsního svalu, provázené záněty šlach u hlouběji ležících prsních svalů. Zde je důvod, proč chovatelé často hovoří o ochrnutí křídel či svalů.

 

Naše klinická zkušenost.

Vedle výše popsaných symptomů, které lze běžně pozorovat, setkáváme se v určitých chovech pravidelně s odumíráním embryí. Tato tmavá vejce svádějí k představě paratyfu, a mnozí chovatelé také začnou s léčením v tomto smyslu. Podobná opatření ovšem nemohou být účinná, protože Streptokokkus Bovis nereaguje na antibiotika, která jsou normálně nasazována proti paratyfu (jako na př. Baytril, Trimethoprim a Altabactine). Nejlepší výsledky byly docíleny s Ampicillinem a Amoxycillinem. Naše rozsáhlé bakteriologické výzkumy a klinické zkušenosti nás však také poučily, že Streptokokkus Bovis je jednou z hlavních příčin ztráty formy u holubů. Holubi neradi trénují, ztráty holoubat jsou velké a staří holubi získávají jen podprůměrná umístění. Máme dojem, že zvířata, která vykazují projevy únavy, často trpí chronickou formou této infekce. Za takové situace má chovatel sklon co nejrychleji provést u svých holubů „slepou“ kůru, a sice nevhodnými antibiotiky, čímž se vše ještě zhorší. Neodborné užití těchto antibiotik poničí střevní floru a podpoří nárůst choroboplodných zárodků.

 

Faktory zvyšující nebezpečí infekce.

Mnoho chovatelů je přesvědčeno, že na holubnících s hygienou na úrovni je minimální nebezpečí nákazy. Skutečně tomu tak je, ale přesto i zde jsou to především holubice, která jsou touto infekcí ohroženy během doby snůšky a hnízdění.

 

Ošetření.

Když je stanovena diagnóza, situace se rychle zlepší po sedmidenním ošetření Amoxycilinem. Bohužel však bylo také konstatováno, že zlepšení vydrží jen dva až tři týdny, a že u holubů dojde k recidivě (návratu onemocnění). Abychom omezili opakované použití antibiotik (což také není dobré), přimlouváme se za zlepšení životního prostředí. Claude Bernard (1813-1878), doktor, profesor a člen Francouzské akademie, autor četných odborných pojednání a nositel mnoha vědeckých vyznamenání, řekl: „Mikrob není nic, prostředí je všechno.“

Abychom zvýšili odolnost holubů, pracujeme ve dvou rovinách: Zvyšujeme imunitu tělních tekutin a zlepšujeme hygienu zažívacího systému. Protože zdraví je založeno nejen na nepřítomnosti nemoci, nýbrž také na dobrém tělesném stavu. Imunita tělních tekutin může být zvýšena použitím

vlastní očkovací látky. U chovatelů, kteří mají u svých holubů časté problémy se  Streptokokkus Bovis, se tato vlastní očkovací látka kultivuje z kmenů vyskytujících se na holubníku. Tuto metodu jsme již mnohokrát s úspěchem použili. Na druhé straně jsme dokázali pomocí prostředků na bázi rostlinných výtažků pro posílení střev zřetelně snížit problémy s infekcí Streptokokkus Bovis.

Filozofie naší práce tedy zní: Správná diagnóza, přesná pozorování a velmi dobrá znalost způsobu funkce holubího těla jsou našim holubům nejlepší zárukou dobrých výkonů v přirozeném životním prostředí